Aktualizace 10 prosince, 2025
Některá místa se člověku propíšou pod kůži navždy.
V tomhle článku vás beru s sebou do Provence – vyprávím o cestě, náladách, vůních, barvách a o tom, proč se k tomu kraji v myšlenkách pořád vracím.
To jsem si tak jednou seděla na houpačce na dvorku a četla knížku Se šarmem Pařížanky. Najednou mě napadlo, že by vlastně nebylo špatné jet na dovolenou. Do Francie třeba. A že konkrétně dovolená v Provence zní jako něco, co bych nutně potřebovala uskutečnit, než mi na dveře zaklepe důchod. Proměnit myšlenku v činy trvalo pár okamžiků. Odložila jsem knížku, vzala telefon a jala se zjišťovat, kdo pojede se mnou. Mimochodem – nevěřili byste, jak lidi šokuje taková obyčejná SMS, jestli už mají program na prázdniny, nebo se mnou pojedou do Francie :-D
Nechala jsem všechny věci na houpačce, zapadla k počítači a začala listovat nabídkami zájezdů. Protože mě to v tu chvilku tak nadchlo, že mi bylo jasné, že dokud si nevytisknu objednávku, nebudu mít pokoj. Chvilku mi trvalo, než jsem našla na poslední chvíli dvě volná místa, ale nakonec – voilá. Cestovní smlouva čekala na tři křížky a francouzská Provence začala dostávat reálné obrysy.
3.7. se blížilo mílovými kroky a já nemohla dospat, jak jsem se těšila. Na vlastní oči uvidím lány levandule! Juchůů!
Jo a cestovala jsem s mamkou, což se ukázalo jako nejlepší možná volba, poněvadž s maměnkou je srandy kopec! A navíc je pro každou špatnost, což ji posouvá ještě o příčku výš v celkové hitparádě. I nalodily jsme se slavnostně v Brně do busu a vydaly se vstříc novému dobrodružství.
Cesta není cíl – cesta se musí přežít
Cesta byla dlouhá a únavná (co byste čekali, takovou štreku busem), ale zase jsem si říkala, že aspoň jednou za život to za to stojí – hlavně kvůli úžasnému výhledu po cestě! Vyjížděli jsme ve 13 h z Brna. Do Francie jsme přijeli další den dopoledne. Což bylo na palici, jelikož už jsem nevěděla, jak si mám sednout. Že jsem spala celkově asi 10 min, to snad nikoho nepřekvapí. Ó jak já záviděla spokojeně pochrupkávajícím spolucestujícím! Ale člověk je tvor odolný a někdy ho samotného dojme, co všechno je schopný přežít v relativním zdraví.
Cannes
Když jsme slavnostně dorazili do Cannes, bylo myslím kolem oběda. Plus mínus. Čas mi splývá, jelikož jsem byla po probdělé noci víc jak zombík v kómatu než jak čiperná „cérka“ z Moravy. Trochu mě uklidnilo, že podobně jako já vypadalo 99% lidí z našeho busu. Kromě jediného člověka. Letušky Karla, našeho průvodce. Za celou dobu se mi nepovedlo zjistit, jak to ten chlap dělá, že pořád vypadá jak ze žurnálu a čile! S mamkou jsme usoudily, že stopro tajně bere nějaký super matroš a nechce se podělit, protože se baví tím, kolik mátoh kolem sebe vidí.
Přiznám se, že Cannes mě moc nenadchlo. Jediné, co se mi líbilo, tak přístav a lodičky. To bylo velice fajné. Ale jinak? Přeplněné město s miniaturními uličkami, kde toho vlastně krom obchodů není moc k vidění. Je to hlava na hlavě, auto na autě. Nezdrželi jsme se dlouho, takže kdybych si město měla možnost prohlédnout víc, určitě bych držkovala míň :-)
Marseille
Zbytek dne jsme zakotvili v Marseille a odtud jsme se vydali lodí na pevnost If (říká vám něco Hrabě Monte Christo?). Na Marseille se mi strašně líbil výhled na celé město. Když jsem se pracně vyšplhala nahoru na hradby a zůstala s úžasem zírat na to obrovské mraveniště lidí a domů pod námi, nemělo to chybu! Co mě naopak těžce vyděsilo, tak proslulý trh v uličkách Marseille.
Šli jsme jako skupinka zhruba 20ti lidí a báli jsme se od sebe hnout na krok! A rozhodně jsme se neloudali! Sledovalo nás desítky párů očí, jejichž majitelé vypadali jak nájemní vrazi a mafiáni v jednom. Co chvilka jsme prošli oblakem čehosi velice hnusně smrdícího (jako zkažené maso) a když jsem viděla hygienu, ve které prodávají potraviny… Ne, díky. Nehodlám strávit zbytek dovolené na oné místnosti!
Navečer jsme se vydali na hotel na okraji Marseille, kde jsme všichni vysílení odpadli do postele a do šesti do rána (čtete dobře!) jsem nevěděla o světě.
Verdon
Další den snídaně v půl sedmé. Jak pionýrský tábor. Ale na dnešek jsem se ohromně těšila. Jeli jsme totiž na výlet do Verdonu! Když jsem ještě doma viděla fotky z té oblasti, málem jsem si radostně poskočila na židli! A co teprve ve skutečnost! To vám je taková nádhera!
Mimochodem voda je doopravdy tyrkysová. Žádné vyblité bleděmodré bahnité cosi. Na to zapomeňte! „Jéééé!“ bylo mé nejčastější citoslovce za celý den. K tomu po cestě výhled na obrovské lány levandule. Dušička si vyloženě chrochtala blahem. A to jsem ještě netušila, co mě čeká další dny…
Avignon a Arles
To jsou tak nádherná klasická městečka, že to ani není možné. Když jsme tak s mamkou seděly na náměstí v Avignonu, mlsaly zmrzku, prohlížely si okolí a vůbec se tak nějak kochaly… napadlo mě, „wow, jsem doma“. Je to ta nejklasičtější Provence, jakou si umíte představit. Všude na vás dýchá klídek, okolo sebe vidíte starší domky s dřevěnými okenicemi a nad hlavou máte příjemný stín ze všudypřítomných platanů… Parádní relax!
Na náměstí v Avignonu jsem objevila i obchod s kosmetikou. Ano, měli tam i koutek s kosmetikou L’Occitane, osobně jsem to byla zkontrolovat a otestovat! A nakonec odešla s vilínovou květovou vodou Melvita a svou první Bioderma H2O micelární vodou v životě :-)
Co mě ale dostalo na kolena a dokonce mi i slza ukápla, to byl borec, který hrál na kytaru na náměstí pod papežským palácem. Zaslechla jsem ho z druhé strany náměstí, zaostřila do dálky a nohy se mi samy vydaly jeho směrem. Stála jsem pár metrů od něj a zírala na to, jak nádherně hraje a normálně se mi mlžily oči.
Když o někom řeknete, že hraje srdcem a s vášní, tak to bylo přesně ono. On hudbou žil a bylo to setsakra poznat. Znáte někdo kytaristu Slashe z Guns’N’Roses? Do té doby jsem si myslela, jaký je to frajer. I prd, velebnosti! Obyčejný drnkálista. TOHLE byl frajer! A vydržely jsme o něm horovat celou cestu zpátky k autobusu. A ještě teď, když si na něj vzpomenu, nelze jinak, než se zasnít, zabodnout pohled do dáli a obdivně ááááchnout.
V Arles jsme se nedobrovolně prošly všemi zákoutími (jsme se trochu ztratily při hledání wc, ehm). Ale stálo to za to! Klidně bych se v Arles ztrácela častěji, protože je tam úžasně osobité, prosluněné a jakési snové. Těžko to popsat. A Heineken v parku doplněný o panáka Pastisu skvělou náladu už jen podpořil!
Akvadukt Pont du Gard
Byl to mini výlet po cestě zpět do Marseille, protože se mi nechtělo po celém dnu šplhat až nahoru na most. Omrkla jsem akvadukt z dálky, samozřejmě jsme si ho vyfotily a pak už se konala cesta zpět na hotel, kde jsme unaveně odpadly.
Saint-Tropez, Nice a Monako
Poslední den měl začít v Saint-Tropez, Nice a Monaku. Ze Saint-Tropez mi přišly zajímavé těžce opevněné krásné vilky za vysokými ploty a přístav plný lodiček. Hlavně jsem teda mohla konečně vidět, jakže vlastně loďky vyzvedávají z vody, když majitel usoudí, že nastal čas vozítko buď zazimovat, nebo posunout o pár set km dál (a ne po moři). Jo a vůbec nechápu, co všichni mají na slavné četnické budově. Obyčejný barák s cedulkou je to :-)
Nice jsme sice jen projížděli, ale i tak jsem si stihla nafotit hlavně výhledy na přístav a město. Trochu mi lepilo strachy, když jsme se dostali až nahoru nad město, protože to byla šílená výška! Ono když jedete těsně kolem strmého srázu a celé osazenstvo busu se nahrne na jednu stranu (supr výhled, ne?), tak vám zatrne a vybaví se vám všechny katastrofické filmy, které jste kdy viděli, kdy auto(bus) padá do propasti a všichni ječí hrůzou!
Dorazili jsme do Monaka. Ó Monako… tak tady žije evropská smetánka! Kdybyste uvažovali o stěhování, tak byt o 60 m čtverečních tu prý seženete už za milách 1,5 milionů Eur. Aston Martin, Ferrari, Porsche nebo Mercedes jsou tu tak běžné vozítka, jako v ČR Škodovky. Holky vypadají, jak kdyby vypadly ze stránek módního časopisu, nosí úžasné šaty (a když už i já slintám nad ženskou, tak to je co říct!), minimálně 10 cm podpatky a vypadají jednoduše nádherně!
Dokonce se nám podařilo vidět svatbu, která se konala ve velké katedrále. Asi je zbytečné dodávat, že i princezna z té nejkrásnější pohádky by vedle nevěsty vypadala jak chudá příbuzná, a že ženich přijel v červeném Ferrari. Tomu říkám romantika, panečku! Telenovela hadra.
Večerní osvětlené Monako bylo jako sladká tečka už tak dokonalé dovolenky. Teprve po setmění začne město žít a vy jen zíráte, že vážně existuje místo na světě, které je na pohled tak moc nádherné a dokonalé, že se vám o tom ani nezdálo. Rozloučila jsem se s ním mávnutím kloboučkem a za těch pár dní docela slušně vypilovaným „Au revoir“ a tak nějak doufám, že jsem tam nebyla naposled!
Postřehy na cesty
- cestovat busem je sranda. Ale jen prvních pár hodin. Pak už to tak vtipné není. Protože po pár hodinách budete mít mozol na zadku, křeč v noze, a budete se bát napít, abyste nemuseli jít čůrat.
- potřebujete svačinu. Hodně svačiny. Pokaždé, když kolem vás někdo vybalí jídlo, dostanete hlad taky.
- začnete si vážit free wi-fi hot spotů v ČR
- zjistíte, že si vcelku dobře vystačíte se třemi slovíčky: bonjour, merci a au revoir
- jako ženská rychle objevíte, že se stačí usmát a mrknout a dostanete slevu. Sukně, nebo výstřih výhodou. Cha!
- před řidiči autobusu smekám až k zemi. Dostat se s autobusem do uličky, kterou bych si netroufla projet ani na kole, to už chce zručnou ruku a spoustu odvahy. Přísahám, že když jsme uličkami projížděli, měl ten řidičský borec z každé strany max 10 cm od okolních domků! Neskutečné!
- v Monaku prý mají i vězení. Pro pár lidí. A je imrvére prázdné. No chápete to?
- víte, jak poznáte maximální horko? Začnou se vám potit i zuby.
- a víte, jak poznáte maximální únavu? Vypijete plechovku Red-Bullu a ve vteřině usnete.
Závěrem
Jestli máte slabost pro jižní Francii, na nic nečekejte a vydejte se tam co nejdřív. Garantuju vám, že budete totálně uchvácení a budete na tenhle výlet vzpomínat celý život. S odstupem se vám navíc bude zdát, že sluníčko svítilo hřejivěji, barvy byly sytější, vůně silnější a celkově to bylo takové intenzivní a boží.
A ještě jeden tip na konec pro vás mám. Už dlouhé roky opakovaně čtu knížky, které o Provence napsal Peter Mayle, jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Jestli máte tento kraj opravdu rádi a dělá vám dobře na duši, když se můžete alespoň nad písmenky o nádherném provensálském kraji zasnít, vřele doporučuju jakoukoli knížku tohoto autora. Jsem si jistá, že si tohle čtení zamilujete! Já už z důvodu úspory místa při několika stěhováních rozprodala 99% své knihovničky, ale knihy od Petera Maylea mám doma i v papírové podobě pořád a hýčkám si je.
A co vy? Kdepak jste byli na dovolence? Nebo kam se chystáte? ;-)
Haha :D .. ty poslední dva vtípky nakonec byly dobrou tečkou. Osobně nemám problém cestovat takovou dálku autobusem. Prvně jsem jela autobusem do Řecka (tehdy jsme jeli okolo 30 hodin, jelikož Makedonie nás nechtěla pustit), ale byl to hodně dobrý autobus. Aspoň podle mě, jelikož jsem měla možnost ležet na dvojsedadle a mohla jsem tam i ležet. Pak jsme jeli autem do Itálie, to nebylo úplně nejpohodlnější, ale cestovat v noci se mi hodně líbilo a měla jsem potíž zabrat v noci, protože ten studený vítr byl lepší než 10 redbullů :D. Naposledy jsme jeli autobusem do Bulharska a to se dá popsat jako nejhorší cesta vůbec. Tehdy jsem měla vedle sebe známou, takže lehnout si bylo akorát na zemi, ale střídaly jsme se, takže to bylo docela dobrý. Nebyly jsme jediné, které spaly na zemi :D pan před námi to taky radši vzal na podlahu. Akorát to byla cesta nekonečná, pořád jsem se probouzela a nemohla jsem přijít na to, jaký je vůbec den. Asi je to, o tom jaký autobus se poštěstí. Tento březen jsem měla možnost vyzkoušet letadle, což jsem si připadala, jako opravdová vidlačka. Bylo úžasné, když jsem odpoledne byla ještě v ČR a někdy ve 22 hodin už ve Finsku. Příští týden jedem do Řecka, opět autobusem :D. Snad se nám poštěstí dobrý autobus a snad bude vedle mě volné místo nebo aspoň hodně zábavný člověk. Upřímně, asi mám nejradši cestování autobusem (když pominu MHD). Můžu vidět okolní státy, kdežto v letadle těžko a v autě se spíše soustředíte všichni na cestu. Snad se aspoň někdo dočetl konce :)
Kath, četla jsem článek u tebe na blogu o cestování busem a rozhodně máš recht, že dost záleží na tom, jakým vozítkem že se vlastně cestuje. My měli naštěstí klimatizovaný autobus, takže pohodička. Akorát si umím představit víc místa… to byla taková malá nevýhoda :-)
A klidně se podepíšu pod ten seznam věcí, cos na cestování doporučila! Hlavně polštářek, vlhčené ubrousky a foťák (mobil). Bez toho se to nedá přežít. Jo a zjistila jsem, že si mám příště do příručního zavazadla přihodit i kartáček na zuby… páč ve velkém kufru je během cestování jaksi na prd, že…
Já cestování autobusem nesnáším – jednou jsem dala Španělsko, jednou Anglii, a zapřísahala jsem se, že už nikdy víc. Za pár dní letím na last minute do Řecka, na takový doufám nepřeturistovaný ostrůvek… válet se, ač takové dovolené nemám ráda, ale měla jsem fakt náročný rok a tentokrát se na to válení vyloženě těším :D
Na jih Francie bych se taky ráda podívala, z fotek to vypadá fakt krásně :) Co se týče Francie, tak jsem byla jen na pár dní v Paříži a srabácky jsem letěla :D A při zpáteční cestě jsme měli mezipřistání v Nice, to bylo docela drsný, jsme nad mořem klesali a klesali a nakonec byly jenom pár metrů pod námi vlny… a najednou jsme přistáli na pevný zemi :D Oni tam mají tu přistávací plochu na takovým výběžku do moře. Docela zážitek to byl :)
LC., taky bych příště hlasovala klidně pro letadlo… ale zase si říkám, kdyby to nebyla tááák dlouhá cesta… tak to třeba přežiju znova :-)
Ale zase ta nesrovnatelná doba cestování dává létání body navíc :-)
Jee, Bebe je zpátky!:-) Já bych jela hned, ale to Monako bych vynechala:-D Ráda bych viděla Avignon, podle toho popisu to musí být úplná pohádka:-) My jsme zatím nikde nebyli, jen na takovém menším výletu v Německu a ještě k tomu nám tam pršelo…ale na druhou stranu jsem si koupila nějakou kosmetiku a ochutnala jsem úžasný kokosový frappuccino!:-)
Jak by řekl Arnold Schwarzenegger: „I’m back!“ :-D
Mili a každý výlet se počítá k dobru! Nejhorší ale na cestování je, že jakmile se vrátíš domů, už přemýšlíš, kam zas vyrazíš příště :-))
Kokosové frappuccino? No sákryš co to je? To neznám! Mosím pokoštovat! :-)
Jsem rád, že sis dovolenou takhle užila a těším se až ji probereme naživo:) Jinak autobusem jsme kdysi jely s mámou do Španělska, cca rok 1995 a od té doby to nehodláme opakovat… Provence musela být prostě nádherná, lány levandule jsou něco, co je třeba vidět (znám jen ty Hvarské, ale myslím, že to bude alespoň trošičku podobné) a ta vůně! Bude více fotek? Veronika
Veru do Španělska busem?! Šišmarja a to sem si říkala, že jet ještě o pár km dál, tak mi udumře a upadne zadek :-D
A víc fotek jsem hodila na FB :-)
Bebe, vitej zpet :). To musela byt super :). Ja byla nedavno takhle vyprdla z Alp :). A cesta autem. Busem bych to asi nezvladla, jelikoz ja kdyz se nemuzu vyspat, tak jsem desne desne zoufala. Jako zvladnu to, ale kdyz musis takovou dobu sedet na miste, to je opruz. Ve Francii jsem byla se skolou v sedmnacti, u hranic se Spanelskem na sportovnim vylete a ocenuju to az ted. Hned bych se tam vratila :). Lol, potici se zuby jsem jeste nezazila :D.
Taky zdravím, Lucifrid ;-)
Hej Alpy rozhodně stojí za to. A to jsme jen projížděli. Neumím si představit tam jet na lyžovačku, nebo jen tak na výlet. Musí to být nááádhera.
Co se vyspání v busu týče… pro mě osobně tragédie. Ale jen prvních pár dní… pak jsem prý odpadla klidně během dne a málem mi valila i slinta z kútka :-D Si pamatuju jeden moment, kdy jsem byla tak šíleně unavená, že jsem seděla, najednou mi klesla hlava a já dostala šlupku od okna… no radost veliká, fakt. Ale aspoň mě to na půl minuty trochu probralo :-D
Dekuji, ze jsem se diky tobe mohla na chvili vratit na sva milovana mista. Provence neni nikdy dost. Jdu si prohlizet svoje fotky a áchat a échat :)
Stará láska nerezaví – a ta k Provence je právě čerstvě nalezená… :-)
Tak hlavně, že sis to užila. :)
Jinak cestování autobusem znám, jelikož nesnáším letadla… Ale do Francie je to fakt strašné, jela jsem tam autobusem cca 4krát a při posledním poznávacím zájezdu, kdy jsem taky neustále přejížděli autobusem z místa na místo, jsem se už poslední den málem ani nenarovnala, jak mě bolely záda. :)
A doopravdy nechápu, jak může v autobuse někdo tak spokojeně spát… Při jedné z cest jeden spokojeně spící pán tak zařval ze sna, že probudil celý autobus. :)
Ach jo. Asi musím nutně jet do Provence. :))
Si piš, An. :-) akorát doma to pořád pracně dospávám.
Ty přejížděčky jsou docela nadlouho… jeden den jsme cestovali dokonce kolem 200 km tuším. Ale když člověk zminimalizuje spánek a nějaké to odpočívání… tak toho zažije hafo :-)
Jo a taky mě hrozně štvali ti chrápající lidi… to bylo jak spící království, fakt :-)
Čiperná děvčica z Moravy :D
Upřímně, tyhle cestovatelský články moc nemusím, většinou si prohlídnu jen fotky, tvůj jsem ale přečetla až dokonce. Máš talent! :)
To mě velice těší, Lady! Děkuju! :-* :-)
Tak na tento výlet bych jela z fleku! Levandule! Aaaach! Doufám, že se na podobný výlet taky brzy vypravím. I když…budu muset asi počkat do příštího roku, až budou zase lány levandulí kvetoucí.
Až pojedeš, Sirii, tak pískni… přibalím se ti do kufru :-D
Ja som bola na tripe po Azurovom pobrezi a provensalsku minuly rok a bolo to uplne uzasne! :) V St. Tropez je treba ist na zur, takze na buduce tam urcite aj s noclahom a bez sa zabavit do nejakeho podniku :)
S tím St. Tropez to moc vychytané nebylo, páč jsme se stavovali jen v přístavu a kousek okolo. Ale příště by to chtělo teda omrknout i okolí ;-)
ako mesto neni nicim zvlastne, ale poviem ti, ze som tam zazila nejlepsiu party vo svojom zivote :) citila som sa ako celebrita :D
Ty levandule jsou tak nádherné! Fakt krásné fotky a mohla bys psát cestopisy ;).
Stihly jste toho opravdu hromadu, jste fakt šikulky.
Děkuji za pochvalu Katheriin :-)
Krom první fotky (tu jsem si drze vypůjčila z netu) jsou to moje a mamčine veledíla :-)
Nádhera!!! Muselo to být úžasný. To by se mi taky líbilo…ale bohužel :( Takže díky alespoň za zprostředkovanou podívanou :))
To taky bylo, Janyany ;-) do příště ale musím našprtat pár francouzských slovíček, ať tam nejsem úplně za křupana… a můžem si konečně na něco zajít i do restaurace! :-D
Moc pěkně napsáno a krásné fotky :) (i když teda, jestli můžu lehce prudící, potěšily by mě větší klikací :D).
Do Provence a Monaka bych se určitě někdy také chtěla mrknout, ale zatím pořád tak nějak vyhrává ta Paříž ;)
Jinak teda body za odvahu, že jsi jela busem a ještě se zájezdem … to bych já jakože never ever, ráda si cestuju po vlastní ose a navíc miluju letadla – když se připočítá to, že do jižní Francie jsou letenky vcelku levné, tak není už vůbec co řešit :)
Kapku větší vedu na FB… Můžu poslat link do mailu :-)
Jo Paříž… přijde mi, že nevím co napsat na první místo dřív… chtěla bych jet na všechny místa najednou! :-D
Z letadýlka mám teda ještě tak trochu hrůzu, bo nejblíž co jsem byla k letadlu tak asi 50 m :-D no ale chtělo by to teda vyzkoušet… :-)
jj, pošli, budu ráda :)
ale zas pomysli na ty letištní shopy s kosmetikou :D já bejt tebou, tak to překonám :D
Tak už sem hodila odklik na FB doprava do menu :-)
Jj, o fajných cenách na letišti už se ke mě nějaké ty zkazky dostaly… to je motivace jako hrom :-D
Magdi, je vidět, že sis to užila. Klidně bych jela na takovou dámskou jízdu taky:)
Si piš, Deny ;-) jó, pustit ženské do světa samotné, to je věc…. :-))
tohle je podle mě nejkrásnější místo na světě! Loni jsme Provence projeli s přáteli minibusem http://autopujcovna-pujcovna-dodavek.cz/vozovy-park-detail.php?id=10 a byla to nejkásnější dovolená mého života! :)