S tuhými šampony na vlasy mám veskrze fajnové zkušenosti a používám je ráda. Mívají super složení, jsou praktické a všechny, které jsem kdy měla, nádherně voněly. A tuhý šampon Sapunoteka s mandarinkou a citronovou trávou není výjimkou. Je to chorvatská přírodní kosmetika, o které už jsem na blogu psala. Tehdy jsem testovala mýdla, krémy a peeling a byly to chuťovky největší, po kterých bych klidně sáhla znovu.
Tentokrát mě ale nalákal v DMku tuhý šampon za 2€, u kterého jsem stála asi 5 minut, protože jsem se zaboha nemohla rozhodnout, která ze 4 variant mi voní nejvíc. Na výběr byla právě zmiňovaná mandarinka a citronová tráva, máta a anýz, levandule a skořice a pomeranč a hřebíček. Jeden voňavější kousek, než druhý!
Co v článku najdete:
Mandarinkovo citronovo travnatý šampon je příjemně osvěžující a optimistická vůně, která podle mě potěší nosík snad každého. Připomíná mi čerstvě vyprané a vyžehlené prádlo. Moc hezké!
Tuhý šampon se obecně používá veeeelice snadno. Vlasy pořádně namočíte (a dejte si záležet, ať nikde nemáte suchá místa) a kostkou šamponu hlavu pořádně namydlíte. Někomu vyhovuje si pěnu nejdříve namydlit do zásoby v dlaních a tu pak nanášet na vlasy. Někdo to vezme přímo kostečkou po vlasech. Já jsem druhý případ.
Moje dojmy z testování
Ze začátku se všechno tvářilo tuze sympaticky. Namočila jsem vlásky, šampon vybalila z ťuťuňuňu krabičky, zhluboka se nadechla návykové vůně a začala to všechno mydlit. Musela jsem v průběhu šamponování přidávat trošku vody, aby šampon lépe pěnil. Jinak ale uživatelsky nemám co vytknout. Pěny byl dostatek, vlasy se dobře “drhnuly” a těšila jsem se na bezva výsledek.
Vlasy jsem šamponem myla celkem 2x. Že ale něco není úplně ok mě napadlo už při prvním oplachování vodou. Vlasy byly na dotek takové jiné. Vrzací, ztěžklé a jako kdyby na nich něco zůstávalo. Vůbec mi nepřišly hezky odlehčené, jak jsem zvyklá. Napadlo mě ale, že to může být výživnějším složením a některé šampony to tak prostě mají. Že se zdají “těžké”, ale pak se ukáže, že díky tomu aspoň vlásky míň poletují, neelektrizují a tak.
Jenže se to nelepšilo ani po druhém oplachování. Použila jsem i osvědčený kondicionér, protože jsem cítila, že jestli něco k vlasům nepřidám, nikdy v životě už je nerozčešu. Působily jaksi zakudlaně.
Po opláchnutí kondicionéru jsem vlasy na chvilku zabalila do ručníku, abych z nich vymačkala přebytečnou vodu. Jestli něco nesnáším, tak divoké drbání vlasů ručníkem (což se děje snad v každém kadeřnictví) a vždycky u toho v duchu úpím a svým vláskům se omlouvám. Takže pěkně zabalit, chvilku počkat, lehce protřepnout prsty a nazdar.
Tuhý šampon Sapunoteka nebude můj nejvíc nejlepší kamarád…
Zarazilo mě, že po sundání ručníku jsem měla divný pocit, že mám vlasy pořád dost těžké a jako kdyby na nich něco sedělo. Vůbec se mi to nepozdávalo. Ale fajn, sedla jsem k zrcadlu a opatrně začala kštici česat Tangle Teezerem (nejlepší vynález na česání vlasů EVER!). Šlo to vcelku dobře.
Do té doby, než jsem se na kartáč podívala a všimla si, že na jeho bočních hranách ulpívá jakási bílá hmota, kterou vyčesávám v z vlasů. Bylo to mazlavé (ale nemastné) a připomínalo to takovou tu lepivou nechutnost, která zůstane na skleničce po tom, co z ní nešikovně strhnete etiketu. A která nejde zaboha dolů. Sáhla jsem na vlasy. Byly divně těžké, umaštěné a fuj. A všimla jsem si i kousků, které připomínaly lupy. Co to sakra…?!
Zjistila jsem, že z kartáče jde ta nechuťárna snadno umýt šamponem. A to samé jsem provedla i s vlasy. Dvakrát jsem je pořádně vydrhla osvědčeným šamponem a znovu použila kondicionér. Dostavil se obvyklý příjemný pocit lehké hlavy a vzdušných vlasů.
Závěrem
Není všechno přírodní zlato, co se třpytí v regále. Evidentně tuhý šampon Sapunoteka není dělaný pro moje vlásky a kamarádi nebudeme. Zkusím ho využít aspoň jako mýdlo na ruce. Ale k mým vlasům už ho nepřiblížím ani na dosah dvoumetrového dráždidla na opice. Ne a ne a ne.
Máte s touto značkou tuhých šamponů zkušenosti?
Buďte první! Přidejte komentář