Pro recenzi séra klikněte rovnou sem. Vy ostatní zůstaňte klidně na povídání u malého kafe.
Jsou věci, které člověk bere jako fakt. U mě to byly červené tváře. Když jsem byla mladší, měla jsem je skoro pořád. Ne roztomilé červenání, ale rudé, ostře ohraničené fleky na tvářích, které se objevovaly i bez důvodu. Když mi nebylo dobře nebo jsem se styděla, bylo to horší – ale ono se to dělo i jen tak. Byla jsem smířená s tím, že „taková prostě jsem“. Stejně jako jsem moc neřešila, co si dávám na pleť. Aspoň ne ve smyslu složení. Tehdy jsem jela klasiku z drogerie, přičemž hlavním důvodem k nákupu bylo, co slibuje obal. A cena. Měla jsem pocit, že čím je ta věc dražší, tím spíš bude fungovat. [nemám pro to vysvětlení dodnes]
Obsah článku
Od veganství po přírodní kosmetiku
Zlom přišel kolem let 2009–2010. Přestože dodnes od dětství nejím jiné maso než ryby (nejsem vegetarián), následoval striktní veganský rok. A s ním přišel větší zájem o to, co si dávám nejen na talíř, ale i na pleť. Začala jsem řešit složení, původ surovin a to, co používám. Zaměřila jsem se nejen na jídlo, ale i na kosmetiku. Tu přírodní a BIO. Pídila jsem se po seznamech Leaping Bunny, dlouze dumala nad certifikáty, zaručující netestování na zvířatech a čisté složení.
Přírodní kosmetika jako nová posedlost
Dostaly se ke mně značky jako L’Occitane, Melvita, Saloos nebo Alverde. Nerozuměla jsem kosmetice ani za mák, takže jsem zjišťovala úplné základy – jak číst složení, jak se co používá a jakými triky se výrobci ohánějí, když chtějí někoho nalákat na přírodní kosmetiku. A jelikož jsem informace nasávala jak houba a hrozilo, že buď s nově nabytými poznatky budu buď otravovat své okolí, nebo mi bouchne hlava, vznikl Růžový chroust. Abych se k tématu měla kde vykecávat.
Červené tváře, ale rosacea to není, jasný pane…
To jsme ale odbočili. Zpátky k červeným tvářičkám. Zajímavé je, že zmizení zarudnutí nebyl žádný postupný proces, kterého bych si všímala v přímém přenosu. Nebylo to „dneska o trochu lepší než včera“. Já si jednoho dne prostě uvědomila, že už nemám červené tváře. Že se mi to vlastně už dlouho neděje. Jestli za tím stála změna kosmetiky, celkově životní styl, nebo kombinace všeho, těžko říct. Spíš od každého něco.
Ať se ale vůbec dostaneme k dnešní recenzi… [zastavte mě někdo, když se rozkecám, šišmarja!] Pojďme se podívat na Anti-Redness sérum od Lobey. To je primárně cílené na pleť s rosaceou (kterou jsem já nikdy neměla). Ale říkala jsem si, že pokud sérum dokáže zklidnit i hyper citlivou a mega reaktivní pleť, tak asi má smysl se ptát, jestli by se nehodilo do rutiny i někomu, kdo má pleť „jen“ občas přecitlivělou. A kdo potřebuje spíš zklidnit, obejmout a pomazlit než řešit vyloženě diagnózu. Třeba když to přežene s peelingem, nebo zkombinuje nezkombinovatelné aktivní látky v rámci „hurá akce“ s novou kosmetikou.
Co je Lobey Anti-Redness sérum zač?
Anti-Redness sérum od Lobey je zklidňující pleťové sérum navržené pro situace, kdy je pleť dlouhodobě nebo opakovaně ve stresu – typicky se začervenává, reaguje přehnaně na podněty a nedokáže se sama dostat zpátky do rovnováhy. Nejčastěji se spojuje s rosaceou nebo kuperózou, ale ve výsledku cílí obecně na reaktivní, přecitlivělou pleť, která potřebuje spíš uklidnit než vyprovokovat pleť k nějaké další reakci dalšími aktivními látkami.
Info: rozdíl mezi rosaceou a kuperózou jsem popisovala v recenzi Anti-Redness pleťové masky
Nejde o sérum, které by pleť nějak aktivně vylepšovalo, nebo předělávalo, ale o produkt, který se snaží vytvořit podmínky pro to, aby se pleť mohla zklidnit, posílit a fungovat zase normálně. Začervenání totiž není jen estetický problém, ale signál, že může být narušená kožní bariéra a pleť reaguje přehnaně na věci, které by jí jinak neměly vadit. Proto sérum nestaví jen na okamžitém „zklidnění“, ale i na dlouhodobém posílení odolnosti, aby se pleť do takové situace znovu nedostávala.
Moje dojmy z testování
Lobey má tradičně krásné balení. Minimalistické, já tomu říkám „lékárenské“. Lahvička z bílého skla s dřevěným prvkem na kapátku je vážně hezounká. Sérum má mléčně meruňkovou barvu a je úplně bez parfemace. Konzistencí připomíná třeba hyaluronové sérum – je tekutější, ale ne gelové. Taková vodnaté, výborně vstřebatelné, bez sebemenší zbytkové mastnoty. Vlastně ideální na nanášení stylem „rozetřu pár kapek mezi dlaněmi a ty pak zlehka přitisknu na obličej“, čímž ho hezky vtlapkám do pleti.
Ještě k samotnému kapátku. Občas jsem narazila na stížnosti, že se někomu nedaří nabrat víc než jednu kapku. Mám na to jednoduchý trik – kapátko zmáčkněte na doraz a pusťte. To je celé. Bez problémů ho naplníte zhruba do dvou třetin. Na co si dát pozor: snažte se kapátkem zbytečně nezavadit o hrdlo lahvičky. Když se to stane a sérum kolem zaschne, stačí ho otřít papírovým kapesníčkem. U těchto mléčných textur se to občas prostě přihodí.
Kolik séra použít
Na celý obličej se používají 3 až 5 kapek séra. Já nejčastěji končím u tří – sérum je dostatečně tekuté a dobře se roztírá, takže mi to bez problémů vystačí i na krk a dekolt. Pokud máte hodně suchou pleť, možná sáhnete po větším množství. Tady je to klasicky o vyzkoušení na vlastní kůži. Doslova.
Do rutiny jsem sérum ze začátku zařazovala jen párkrát týdně. S novinkami jsem už opatrnější – testování všeho najednou se mi párkrát nevyplatilo. Pleť ale reagovala v klidu, takže jsem postupně frekvenci navýšila a přestala ho šetřit na horší časy. Přeci jen – proč hasit požár, až když vznikne, když se mu dá do určité míry předcházet. Třeba i v kombinaci s pleťovou maskou ze stejné řady Anti-Redness, kterou jsem taky testovala a pořád si stojím za tím, že je skvělá na dny, kdy má pleť „den blbec“.
Šetrnější než čistá voda? No pomalu jo!
Co se séra týče, mám pocit, že začínám být čím dál větší cíťa a na obličeji už nesnesu kdeco. Dřív jsem kombinovala a nadšeně testovala i věci, které se spolu úplně nemusely, dneska už na to musím jít opatrněji. Jinak to rychle odnesou čelo, brada a krk – místa, kde se mi projeví každá chyba v péči skoro okamžitě. Třeba když jsem si nedávno pořídila samoopalovací vodičku Eco by Sonya a rozhodla se pleť hezky připravit… takže jsem si během tří dnů dala peeling hned dvakrát. I když šlo o ten nejšetrnější, co doma mám, pleť to nezvládla a zahrozila na mě pěstičkou. Opupínkovanou. No, poučení pro příště.
Takže ano, i mně se tyhle kopance pořád stávají a pak to dodatečně žehlím tím, co doma najdu. Anti-Redness maskou, aloe vera gelem, obnovující mlhou Soaphoria, nebo mikrojehličkovými náplastmi, když se objeví něco vyloženě extrémního.
Závěrem
Pokud víte, že je vaše pleť v určitých obdobích (ano, klidně jednou měsíčně) dost náladová, stojí za to jí dát šanci s Anti-Redness řadou. Není určená jen pro rosaceu nebo kuperózu, ale i pro citlivou a podrážděnou pleť obecně. A to může zahrnovat i dny, kdy kolem vás okolí raději našlapuje po špičkách a v případě nouze po vás hodí čokoládu a zmizí. Pro jistotu. [ať žije PMS]
Tip: pokud vás Anti-Redness rutina zaujala a marně hledáte čisticí produkty ze stejné řady, ušetřím vám čas. Sáhněte po odličovacím mléce a čisticí pěně – jsou navržené pro všechny typy pleti a dohromady tvoří skvělou dvoufázovou očistu. Lobey má i odličovací olej, ale ten mě osobně nenadchl tolik jako právě mléko, takže doporučuju spíš to.
Stejně jako si občas chcete jen hodit nohy nahoru, držet hrnek kafe a koukat z okna a na nic u toho nemyslet, pleť touží po něčem podobném. Ne pořád něco řešit, testovat a posouvat hranice a překonávat sebe sama. Občas stačí klid. Minimum podnětů, minimum stresu. A někdy to „málo“ může mít klidně červenobílé obaly a logo Lobey. Proč ne.
Tip: použijte pro nákup v e-shopu Lobey slevový kód BEBE10 – ušetříte 10%.
🐞 PR produkt, který jsem si vybírala podle vlastního uvážení.
Následné hodnocení je vždy čistě na mně – nikdo mi neslibuje doživotní zásoby čokolády, ani vinný sklípek v Provence.
Nejsem chemik ani dermatolog. Jsem kosmetický nadšenec, který sdílí vlastní zkušenosti a postřehy z praxe.
Co sedí mně, může nesedět vám – berte moje zkušenosti prosím jako inspiraci, nikoli jako jedinou možnou cestu.
Buďte první! Přidejte komentář