U spousty věcí v mém případě beze zbytku platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Že mám papír z oděvní školy? Pchá. Mi nebrání v tom, abych oblečení, které zoufale volá po jehle a niti, křečkovala na spodu skříně třeba půl roku. Někdy i dýl. Ostuda… To samé ohledně knihovnické výšky. Letos ještě ani nemám průkazku do knihovny a počet svazků, které mi prošly rukama je tristní. Na mou obranu ale dodávám, že z omluvitelného důvodu – většinu beletrie jsem nahradila italskými jazykovými příručkami, díky nimž se doufám jednoho krásného dne domluvím s cca 126 miliony lidí, kteří tímto jazykem podle Wikipedie vládnou. Nebo by to aspoň bylo hezké :-)
V čem naopak dělám kovářově kobyle čest, tak v Číst dál
Víte, kdy začínáte být opravdu staří? Ne v momentě, kdy nejste schopní pojmenovat 95% interpretů v rádiu. Ani tehdy, když si najdete prvních pět šedivých chlupů na hlavě. Ale ve chvíli, kdy jdete spát o pár hodin později než jindy a další den vám to zapaluje tak tragicky, že nemít v navigaci adresu baráku, pomalu ani netrefíte domů.
