Dlouho jsem si myslela, že balení na cesty mám vychytané do detailu. Ale letos v červnu mi docvaklo, že jsem totální břídil. Po pár týdnech na Istrii jsem si po cestě do Prahy totiž dělala pomyslnou inventuru, co jsem vlastně ze svého zavazadla (ne)využila a zjistila jsem strašlivou pravdu. Mohla jsem si ušetřit dvě třetiny místa v kufru! Bez přehánění!
Mám nepochopitelné nutkání si do kufru často šlapat věci, které bych mohla potřebovat, ale přitom po nich běžně nesáhnu. Anebo jen zcela výjimečně. A týká se to všech kategorií – oblečení, bot, kosmetiky i různých. A tak jsem ještě v autě udělala jedinou logickou věc. Než jsme minuli hranice slovinské Ljubljany, sepsala jsem si do poznámek v telefonu seznam věcí, které jsem doopravdy použila a potřebovala. Seznam si v telefonu nechávám a balím se podle něj, ať jedu kamkoli. Legrační je, že najednou cestuju tak nalehko, až mě to znervózňuje a dobrou polovinu cesty sama sebe přesvědčuju, že mám opravdu všechno a nic jsem nezapomněla. Číst dál »
