Stojíme v koloně na D1, vpravo o dva metry výš na mě čumí z budky kamioňák, já mám notebook na klíně a rozhodla jsem se hodit „na papír“ svoje poznatky s jedním mega chytrým doplňkem stravy, který jsem fásnula od Dr. Popova. Totiž se sójovým lecitinem, který se mnou cestuje v baťůžku na zadním sedadle.

Děcka jako upřímně – při čtení všech těch pozitivních účinků, které má tenhle granulovaný bazmek na člověka si začínám myslet, že pokud se jím budu živit fakt pravidelně, tak mě neskolí ani taková drobnost, jako je mor a cholera s infarktem dohromady. Věřím tomu, že ani nohu bych za sebou nesmýkala. A slintala jen trošičku. Na tajňačku z kútka. Je mi Číst dál

Už jste slyšeli o zelených potravinách? Pokud jste vegetarián, pak určitě ano – když vás kámoši na grilovačce poslali se napást… A víte co? Možná vám i dobře radili!

Nemusíte být odborník na výživu a mít statistiku v malíčku, abyste si všimli, že dnešní člověk je brutálně vystresovaný tvor, jehož jídelníček spíš připomíná zbytky z chemické laboratoře, než OPRAVDOVÉ jídlo. To říkám pořád. V momentě, kdy výrobci přišli na to, kterak ošidit veškeré základní věci jako chleba, mléko, máslo nebo jogurty, připomíná výlet do obchodu spíš hon na něco, co bude pravé jídlo aspoň vzdáleně připomínat. Tak nějak jsem přesvědčená, že to, CO člověk sní během dne a taky JAK to sní, udělá ve výsledku 80% jeho zdraví. Číst dál

Pitný režim. Pořád dokola. Vypili jste osm sklenic vody denně? Ne? Budete mít celulitidu i na zubech, vrásky vám budou brázdit ksicht už pětadvaceti a ledviny vypoví službu ještě dřív, než ráno doběhnete na zastávku autobusu. Bububu!

Já vím, že se má pít. Nealko. Hafo moc. Jenže ne vždy se k tomu dokážu dokopat. Buď se mi nechce, nebo není chuť, popř. se odbudu s tím, že za pět minut to bude stačit…

Jednou z variant, jak se donutit zavodnit mou chroustí maličkost, je pití čajíků. Nějakých lehkých bylinkových. Nejradši mám pár čerstvě utržených lístků meduňky nebo máty zalitých horkou vodou. Jednoduché, rychlé, voňavé a ukrutně dobručké.

Zase si mě ale nepředstavujte, jak v ranní rose prostovlasá pobíhám Číst dál

Věříte na horoskopy? Nebo na charakteristiky jednotlivých znamení? Já jo. Teda… Do jisté míry. Občas juknu na to, co mě dneska čeká a nemine v denním horoskopu a když objevím něco milého, zlepší mi to den. Pokud najdu hnusnou předpověď, tak ji samozřejmě ignoruju a prohlásím za nesmysl. To je jasné…

Stejně mě ale nepřestává překvapovat třeba konkrétní popis charakterových vlastností lidí narozených v určitý datum a hodinu. Zkoušeli jste si někdy přečíst o sobě? A jak na vás popis pasoval? Mě se často přihodí, že u textu pokyvuju jak nemocný osel a říkám si, že to snad psali podle mě… Proto jsem byla zvědavá, jakpak mi asi sedne „pití na míru“ od Dr. Popova. mají totiž speciální Číst dál

Včera večer jsem byla ohromně pažravá. Ochich ouvej… Ale zkuste odolat topinkám s česnekem a míchaným vajíčkám!

A že sme si to s mamkou užily dosytosti! Chlapi nikde, tak co bysme si nedopřály, že. Úkoly byly jasné – Eliška má na starosti topinky, já vajíčka. Jakmile sme si všechno nanosily ke stolu, popadla jsem ten největší stroužek česneku a rozmašírovala ho o topinku z obou stran. Upír by dostal záchvat už jen z toho pohledu, ne tak aby ještě ochutnával. Ještě napatlat vajíčkovou hmotu, přidat kečup a ňam ňam ňam ňam…

Ó my se měly! … A ó někteří z nás v noci a ráno trpěli! V hubě jak v polepšovně a v žaludku vypálenou česnekovou díru… Číst dál

Taky máte občas nějaký záblesk z dětství, kdy se vám vybaví vůně, chuť, zážitek nebo nějaká situace? Mě taková mini vzpomínka na babiččino okno plné květináčů potkala v momentě, kdy se mi do rukou dostala láhev s aloe vera gelem od Dr. Popova. Pamatuju se, že kdykoli jsem se popálila, štípnul mě komár, nebo jsem skončila s odraným kolenem zdobeným kusem asfaltu, nejdřív jsem s hysterickým řevem utíkala k babči – ta mi bebí vydezinfikovala a já si pak ještě (už uklidněná nějakou mlskou) šla urvat lístek aloe vera. Ten jsem rozlomila a ránu s ním potírala. Odřenina zaschla a rychleji se hojila, popálenina nebolela a kousnutí od komára jako mávnutím kouzelného proutku přestalo svědit.

Kdybych nebyla Číst dál

Taková svačinka u počítače není myslím nic výjimečného. Čas od času ji praktikuje každý. A pokud nejste úplně leví na obě ruce a pravidelně nevyplachujete klávesnici kafem a nematláte marmeládu po obrazovce, není důvod na tomhle občasném způsobu stolování nic měnit.

Jediné, co by mě vážně zajímalo, tak jestli existuje víc lidí jako já, kteří si u jídla googlujou, copak že to jejich papu obsahuje za vitamíny, jestli je zdravé, co jim po tom naroste hezčího…
Abyste rozuměli – vážně nejsem magor, co by hystericky řešil zdravou stravu. Protože i ta vás  může zabít, víme? Stačí vdechnout drobeček brokolice, vyvrátit se na židli a šlus. Ale nemůžu si pomoct – mě to hledání info o jídle prostě baví.

A Číst dál