Mohlo by se zdát, že v naší domácnosti se vyžíváme v bylinkách všichni i s kocůrkem, ale nenechte se mýlit. Jediný blázen do bylin jsem tu já. Třeba můj chlap není ochotný pozřít bylinkový čaj vůbec. S výjimkou kopřivového, který kdysi musel pít, ale i ten si extrémně přesladil, aby ho vůbec polknul. Máme to hezky rozdělené – já se snažím u každého nachlazení nejdřív navařit a vypít hektolitry bylinného čaje a mačkám si do nich kilo citronů a strouhám zázvor. A moje drahá polovička zas kombinuje dvě věci – přivlastní si sklenici medu, kterou během pár dní sní jak jogurt. A naběhne do lékárny koupit pastilky proti bolení v krku. Ale bylinný čaj? Ne a ne a jednou provždy ne. Měli jste vidět ten ksicht, když jsem mu na „přežrané“ bříško doporučila mátový čaj. Se málem obrátil naruby jen z té představy. Cíťa :-)

Jednu bylinnou výjimku přece jen uznává – ale ne v čaji, nýbrž ve zmiňovaných pastilkách. A to šalvěj! Zjistil totiž, že velmi dobře funguje a bolavému krku rychle ulevuje. Číst dál »

O hodně bylinkách prohlašuju, že jsou pro mě nepostradatelné a mám je vždycky ve svém „čajovém šuplíčku“ a nemůžu bez nich být. Ale snad žádná nemá až tak výsadní postavení, jako heřmánek. A je to hodně kvůli mojí maměnce. Bolelo mě bříško? Nemohla jsem spát? Bylo mi divně? Třepala se mnou zima? Něco na mě lezlo? Maměnka uvařila heřmánkový „kamilkový“ čaj a svět byl zase v pořádku :-) Asi proto mám tuhle bylinku zaškatulkovanou jako lék na všechno a když se zrovna objeví stav „všechno je špatně, hoďte na mě hlínu“, heřmánek v hrnečku to prostě jistí a stačí ho vypít a zahřát si o něj dlaně a všechno bude zas dobré.

Asi je zbytečné vám rostlinku představovat co do vzhledu – vždyť kdo by neznal květy se sluníčkově žlutým středem a bílými okvětními plátky? Už jen pohled na tuhle kytičku dělá dobře na oči!

Působení má heřmánek hlavně protikřečové a protizánětlivé. Dá se užívat jak vnitřně v podobě čaje, tak zevně jako koupel a obklad, ke kloktání, nebo jako přísada v kosmetice. Číst dál »

Jednou se mě chlap ptal, co má dělat v situaci, kdy se JÁ ráno probudím, na první pohled je všechno špatně a evidentně „je to tady„. PMS. Pokusila jsem se mu vysvětlit, ať si představí, že by měl najednou z nervů našponované strunky, o které stačí brnknout a hrozí výbuch. Celým tělem by mu projížděl elektrický proud, brnělo by ho tělo i se zubama, nikde neměl stání, žádné oblečení by mu pořádně nesedělo, opupínkoval se až na zadku, připadal si při pohledu do zrcadla strašně hnusný a pohled na váhu by ho rozplakal. A jako bonus by měl pocit, že ho někdo nakopal do podbřišku.

Chápavě přikývl a ten den z něj bylo dokonalé zlatíčko. Nereagoval na žádnou hádavou poznámku (a že bych si kolikrát dala s chutí facku i já – ale prostě jsem si nemohla pomoct!). Nesnažil se mě v ničem opravovat, ani nevyžádaně radit. Často se ptal, jestli nemám hlad, žízeň a ať si odpočinu. No… sice jsme toho ten den moc nenamluvili, ale aspoň nikdo nepřišel k úrazu. Číst dál »

Vlastně nevím, kdy se má záliba v bylinkách objevila. Doma jsme měli vždycky nafasovanou od babičky bedýnku s několika pytlíčky různých sušených bylin, které jsme podle potřeby celou (pod)zimní sezonu mixovali na poctivý bylinkový čaj do velkého hrnce na sporáku. Ať už to byla máta, meduňka, řepík, květy černého bezu, nebo měsíček. Dneska mám vlastní zahrádku a pěstuju si tik z poštovní schránky, když chodí každý měsíc předplatné bylinkového časopisu. Asi proto si neumím představit, že by mi někdo naběhl do kuchyně a všechny bylinkové zásoby ze dne na den odnesl. To bych jako pak musela s každou kravinou k doktorovi?

Aby bylo jasno hned od začátku. Nepovažuju se v žádném případě za fanatika, který vám vyrazí prášky z ruky a u za polohlasného zaříkávání začne tančit bosky na paloučku a rozhazovat kolem sebe kvítky levandule. Eh… Fakt ne. Ale zastávám názor, že ne se vším je nutné bušit na dveře ordinace. Dost často se postačí zamyslet, jestli náhodou nemáte řešení na aktuální neduh už doma. Číst dál »