Zapírala jsem do posledního dechu ve snaze, vyvléknout se z přímých důkazů. Ale byla jsem přistižena při činu. Nebylo kam utéct. Poslední perníček v čokoládě, výmluvně se krčící v prázdné krabce mluvil za vše… Za zády se mi ozvalo nepřeslechnutelné: „Ty vole to snad není možný! Ona toho sežere jak zájezd Poláků a vypadá pořád stejně! To je nespravedlnost!“ Muhehe. A to ještě nikoho nenapadlo zjišťovat, kdo zamával se zásobama čoko trubiček. Znáte, ne? Takové křupavé a smotané – jak…
Příspěvky publikované v “Pleť”
Že mám občas stavy, kdy jdu koupit konkrétní věc a vrátím se s něčím naprosto jiným, o tom už řeč byla. Ale že mě to ještě nepřešlo a naopak se podobné stavy zhoršují, o tom z pochopitelných důvodů často nemluvím. Třeba předevčírem. Sedím u PC a uvědomím si, že už jsem nějak extra dlouho neprotáhla své staré kosti. Abyste chápali. Nejsem zase taková shnilotina, abych nedělala vůbec nic. Pěšky chodím dost často. Jóga a pilates mě baví. A když potřebuju chvilku přemýšlet,…
Rozhodla jsem se rozšířit si obzory a oblíbené voňavé svíčky doplnit ještě o vonné tyčinky. Jednak se mi líbí ten ozón jak z čajovny a za další jsem si s něčím podobným ještě doma nepotykala. I naběhly jsme s Elis do obchodu, kde rekvizity v podobě voňavých sereptiček vedou. Dřepnu ke košíku s milionem druhů tyček, a jelikož nemám nejmenší ponětí jak nějaké balení vybrat, rozhodnu se na to jít logicky. Vzít krabku, ňufnout, posoudit, případné zkusit další. Plán vskutku…
Deni z Greenwave mi věnovala k vyzkoušení poznávací set Růže Granátové jablko. Předem upozorňuju ty, kteří se vyžívají v různých taštičkách a krabičkách, že tohle je přesně ten případ, kdy budete přemýšlet, na co mini taštičku využijete, jakmile vypotřebujete kosmetiku v ní ukrytou. Mě třeba tuze vyhovuje do kabelky na různé nezbytnosti, když se balím na víkend pryč. Primavera vede podobných poznávacích setů víc (testovcí set Sauna, poznávací set Vyrovnávající a poznávací set Hydratační) a pokud máte obavu z nákupu…
Znáte afrikány? Takové ty malé oranžové kvítka, co zajímavě vonijú a co jich sadíte na zahrádku, když nechcete, aby vám úrodu požraly slimáky? Tak přesně taký afrikánový džangl si kolem baráku posadila moja drahá maměnka. Oranžové kvítka byly všade. Před barákem, za barákem, vedle baráku, kolem plota, u chodníka… Netuším teda, čím to hnojila, bo normální afrikány sa velikostně blížijů přerůstlým maceškám. To, co sa podařilo vypěstovat Elis, by mohlo bez problémů figurovat namísto nižšího živého plota. Na slimáky to…
Když vám přibude do koupelny nová kosmetika, je to vždycky skvělé. Vážně. Pomalu důvod k oslavě. Jestli něco doopravdy miluju, tak je to rozbalování nových kosmetických serepetiček a obřadné první otvírání a oňufání a tak vůbec [hele, ty řeči o úchylech si nechte od cesty, buďte tak hodní]… A když mají obaly navíc RŮŽOVÝ odstín… No co vám budu vykládat, to pak skáču radostí po stropě a vyluzuju nadšené skřeky podobně, jako když Kopčem bacil mega mamuta a rodinka měla…
Za všechno může Luc. Jako vždycky. Nakukala mi, jak je ricinový olej úžasná věc a že ona ho používá dvakrát denně už pár let. A proto samozřejmě nemusí vlastnit takovou zbytečnost jako je make-up nebo BB krém, poněvadž má pleť jak miminko. Kdybych na vlastní chroustí oko neviděla, že to fakt funguje, tak tomu neuvěřím a koupím si radši croissant bo uvalím pár desetikorun za časopis. JENŽE! Představte si, že naproti vám sedí živá reklama na ricinový olej. Tahle reklama…
Milé děti, pěkně se usaďte do křesílek a židliček, popadněte oblíbenou hračku do jedné ruky a horké kakao do druhé… a poslechněte si pohádku o tom, jak kdysi dávno žil jeden tuze chytrý pan Bach… Bylo, nebylo… Ale asi spíš „bylo“, poněvadž jinak by kosmetika nebyla, že… Ehm. Na přelomu 19. a 20. století žil v Londýně jistý pan Edward Bach. A tomu, milé děti, se do mysli stále vkrádala neodbytná myšlenka, že nemoc jako taková je vlastně výsledkem vnitřní…
Odreagovat se dá různými způsoby. Někdo do sebe obrátí flašku vína, jiný se naučí echt zamotané jógové pozice, ze kterých se běžný smrtelník bez cizí pomoci nedostane… další kuká na filmy, nebo si jde třeba zaběhat. Co robím já? No… když můžu, vemu auto a jedu. Cíl se už vždycky nějaký najde. Někdy totiž není nad to, když můžete vozítku pořádně šlápnout na krk a na pár minut se nestarat o nic jiného, než aby se všichni klidili z cesty……
Svého času, v +/- 13 letech, jsem měla poměrně těžkou alergii na nakupování. Čehokoliv. Jít si koupit boty? Nové oblečky? Opupínkovala jsem se hrůzou už jen z té myšlenky a radši bych se fakt škrábala žhavým drátem v zadních partiích těla kam slunce nedosvítí, než nakráčet do obchodu a něco si na sebe koupit. Obchody s oblečením mě neskutečně děsily – jak mám sakra vědět, jakou mám velikost? Dyť se to furt mění! Všichni na mě čumí, jak si nesu…
Byli jste někdy v pálenici? Víte co… sbíráte děsně dlouho meruňky, jabka, trnky a podobnou havěť do velkých bečárů, chodíte přisypávat cukr, aby matroš jako nezoctovatěl… A až je dílo hotovo, slavnostně to celé odvezete do pálenice, nech z teho zrobijú třeba „trnkové kapky„. Popravdě řečeno, z výsledné kořalky za ten rok proleju hrdlem minimum „štamprlíčků„. Na prstech jedné ruky by se to dalo kolikrát spočítat. Výjimku tvoří dvě situace, kdy ve výsledku skoro nevím, čí jsem… Zaprvé, když jsem…