Jídlo má být radost – jenže občas to s ní trochu přeženeme. A pak přichází těžkost, nafouknuté břicho a otázka, jestli se s tím dá něco dělat. V článku se podíváme na trávicí enzymy Yobeli, jak fungují, kdy dávají smysl a co od nich (ne)čekat.
Když vám radost z jídla trochu přeroste přes hlavu
V ideálním světě jíme vyváženě, s mírou a naše trávení si spokojeně přede někde v pozadí. Ale nebudeme si lhát do kapsy. Realita je prostě o něco… chutnější. Občas je té radosti z jídla zkrátka víc, než by naše tělo úplně ocenilo. Ať už jde o situace typu „boha jeho, ještě jedno sousto a stopro prasknu“, nebo totálně ujetá kombinace, po které by se obrátil naruby i hodně otrlý žaludek.
Takže pak nutně přichází ta míň zábavná část. Nejen výčitky jak blázen, proklínání svojí mlsné huby až do třetího kolena zpětně. Ale hlavně vás přepadne pocit, že máte v žaludku snad šutry a taky nafouknuté břicho jak těsně před porodem. Plus špatný pocit, kdy si svatosvatě slibujete, že TOHLE už nikdy v životě neuděláte. [no jasně, haha. Dejte sem další chlebíček!]
Nicméně právě v těchto nejtěžších chvílích (doslova, páč je vám FAKT těžko) můžou přijít vhod malé vychytávky v podobě trávicích enzymů – tedy doplňků stravy, které tělu dodají to, co by si jinak muselo zajistit samo. Ne proto, abychom mohli jíst bezhlavě cokoliv a kdykoliv (i když…), ale aby se dalo zvládnout i to, kdy si občas dopřejeme víc, než bylo v plánu.
A přesně na tohle jsem se podívala u trávicích enzymů od Yobeli.
Co je vlastně Yobeli
Yobeli je „mladší sestra“ české značky Lobey. A zatímco Lobey se stará o pleť zvenčí, Yobeli jde na věc zevnitř. Zaměřuje se na doplňky stravy, které mají podpořit konkrétní oblasti, jako je trávení, energie, imunita, psychická pohoda nebo kvalita vlasů a pleti.
Yobeli: péče zevnitř, která dává smysl
Celé to zapadá do konceptu tzv. nutrikosmetiky, o které už jsem na blogu psala třeba v souvislosti se značkou Lereve. Myšlenka je jednoduchá: to, jak vypadáme navenek, často začíná uvnitř. A i ten nejlepší krém má svoje limity, pokud tělu chybí důležité živiny.
Já osobně moc nevěřím na univerzální multivitamíny „na všechno“. Jednak proto, že každý z nás řeší něco jiného, a taky proto, že některé vitamíny a minerály se navzájem úplně nekamarádí a můžou si ve vstřebávání trochu překážet. Mnohem logičtější mi přijde sáhnout po doplňku, který je zaměřený na konkrétní problém. Jasně, občas si ráno říkám, že by moje tělo potřebovalo všechno najednou, a koketuju s myšlenkou nasypat si doplňky do misky, zalít mlékem a dát si je místo müsli k snídani. No takhle jednoduše to (bohužel) nefunguje.
A v Yobeli to ví taky. Proto nenabízí obecné směsi, ale produkty zaměřené na konkrétní situace, které všichni dobře známe. Třeba když vám hapruje trávení a máte břicho po každém jídle jak pátrací balón. Nebo jste vyčerpaní tak, že i obyčejné čištění zubů konkuruje co do vydané energie výšlapu na Mount Everest. Případně se vás zmocní lehká panika při pohledu na množství vlasů, které zůstaly po mytí ve sprše.
Neříkám, že za tím vždycky stojí jen nedostatek vitamínů nebo minerálů – ale často je to moment, kdy tělu něco chybí a dává to najevo po svém. A když mu to dodáte, umí se docela rychle srovnat. Takže to beru tak, že Lobey a Yobeli tvoří funkční dvojku. Jedna značka řeší péči zvenčí, druhá zevnitř – a dohromady působí uceleněji než spoléhat jen na jednu stranu.
Jak fungují trávicí enzymy?
Trávicí enzymy jsou něco jako malí pomocníci, kteří rozebírají jídlo na tak malé kousky, aby si z něj tělo dokázalo vzít to, co potřebuje. Bez nich by si tělo s většinou živin moc neporadilo.
Co se děje v břiše aneb jak fungují trávicí enzymy
Za normálních okolností si je tělo vyrábí samo. Jenže ne vždycky to úplně stačí – třeba když jíte ve stresu, rychle, nepravidelně, nebo si dopřejete něco těžšího, než na co je vaše trávení zvyklé. A přesně v tu chvíli může přijít vhod šikovný trávicí doplněk v podobě enzymů.
Ten stojí na patentovaném komplexu DigeZyme®, což je kombinace pěti enzymů, z nichž každý má na starosti něco jiného. Nejde tedy o „nějaký jeden enzym na trávení“, ale o partu, která si mezi sebou rozdělí práci. Konkrétně:
- alfa-amyláza pomáhá rozkládat sacharidy (typicky pečivo, přílohy),
- proteáza se stará o bílkoviny,
- lipáza o tuky,
- laktáza o mléčný cukr (což ocení hlavně ti, kterým nesedí mléčné výrobky),
- a celuláza pomáhá s trávením vlákniny, která bývá častým „viníkem“ nadýmání.
Jinými slovy – tenhle komplex pokrývá všechny hlavní složky jídla, které běžně jíme. Díky tomu může pomoct nejen s pocitem těžkosti nebo nafouknutým břichem, ale i s tím, aby tělo dokázalo z jídla vytěžit maximum. Zajímavý detail je, že tyhle enzymy jsou ve stabilní formě, takže přežijí i kyselé prostředí žaludku a dostanou se až tam, kde mají opravdu pracovat – tedy do střev. Což je přesně místo, kde se většina trávení a vstřebávání odehrává.
DigeZyme® je prostě cílená podpora ve chvílích, kdy trávení nestíhá tak, jak byste potřebovali. Ať už jde o náročnější jídla, změnu režimu (dovolená, svátky, aj.: střeva totiž milují rutinu!), nebo období, kdy tělo funguje trochu… nepředvídatelně.
Brát dlouhodobě, nebo jen občas?
Tohle je podle mě jedna z nejlogičtějších otázek, která člověka napadne. Pochopila jsem to tak, že trávicí enzymy nejsou typ doplňku, který by dávalo smysl brát pro jistotu každý den, pokud vás nic netrápí. Tělo si je totiž za normálních okolností umí vytvářet samo.
Jiná situace nastává ve chvíli, kdy trávení z nějakého důvodu dostává zabrat. Typicky když jíte nepravidelně, ve stresu, na cestách, nebo si dopřejete těžší jídla, než na která je vaše tělo zvyklé. V takových případech je praktické mít enzymy po ruce a sáhnout po nich nárazově – tedy AŽ ve chvíli, kdy je to potřeba.
Jsou ale i období, kdy se potíže vrací častěji. Třeba při dlouhodobém stresu, únavě, nebo když víte, že vám některé složky stravy nesedí (smažené, tučné, mléčné výrobky), a stejně si je občas dopřejete. Tam může dávat smysl zařadit enzymy na delší dobu jako podporu, než se trávení zase vrátí do normálu – čili do stavu, kdy o něm ani nevíte.
Osobně to vnímám tak, že trávicí enzymy nejsou nutnost pro každého. Je to spíš pomocník ve chvíli, kdy je tělo rozhozené a odráží se to na trávení i celkovém pocitu (ne)pohodlí.
Co trávicí enzymy umí – a kde už jejich role končí
Trávicí enzymy pomáhají tělu hlavně s jednou konkrétní věcí: rozkladem jídla. Díky tomu můžou ulevit ve chvílích, kdy po jídle cítíte těžkost, nafouknutí, tlak v břiše nebo víte, že vám některé potraviny nesedí. Po těžším obědě, kdy tláskáte „páté přes deváté“, nebo když si dáte něco, co vaše trávení moc nezvládá.
Je ale dobré vědět, že tím jejich role víceméně končí. Neřeší totiž všechno, co se kolem trávení děje. Pokud vás například trápí dlouhodobá zácpa, enzymy samy o sobě většinou nestačí – tam hraje roli spíš nedostatek vlákniny, málo tekutin nebo celkově zpomalené trávení. Stejně tak nepomůžou vyřešit situace, kdy vás břicho bolí kvůli stresu, nebo když jíte rychle, ve spěchu a bez pořádného kousání.
Svoje limity mají i ve chvíli, kdy je trávení dlouhodobě rozházené – po nemoci, antibiotikách, nebo když vás střídavě trápí nadýmání, průjem a celkový diskomfort bez jasné příčiny. Tam už bývá potřeba řešit víc věcí najednou, nejen samotné enzymy. Neznamená to ale, že by neměly svoje místo. Právě naopak – jako cílená pomoc ve chvíli, kdy víte, že trávení dostane zabrat, fungují skvěle. Jen je dobré od nich nečekat, že vyřeší všechno, co se v břiše děje.
Kdy se trávicí enzymy můžou hodit (aneb situace ze života)
Jsou chvíle, kdy si trávení prostě zaslouží malou výpomoc. Ne proto, že by „nefungovalo“, ale protože jste na něj naložili víc, než je zvyklé.
Vánoční večeře. Ryba, salát, cukroví… a pak ještě jeden kousek lineckého, který nikdy není poslední. Další dva chlebíčky. Smažené filé se zbytkem salátu. [a to všechno opakujete, dokud na Štěpána neodpadnete] V takové chvíli enzymy pomůžou s tím, aby těžké jídlo tělo zvládlo líp zpracovat a vy se vyhnuli pocitu, že už vám chybí jen položit macešky na prsa, ať si zvykáte. Protože tohle bude jistojistě váš konec.
Nebo letní grilovačka s přáteli. Maso, omáčky, pečivo, sýry, zmrzlina, drink, chipsy… Trávení dostává zabrat hlavně kvůli kombinaci tuků, bílkovin a neustálému uzobávání během celého večera. A moc tomu nedodá ani míchání alkoholu. Enzymy tady můžou pomoct rozložit jednotlivé složky jídla a trochu ulevit od následného nafouknutí a skuhrání ještě dva dny po grilovačce.
Pak jsou tu oslavy a restaurace obecně. Jídla, na která nejste zvyklí, těžší kombinace, větší porce… a často i rychlejší tempo jídla, než by pro vás bylo ideální (ruce nahoru, komu taky trvá jídlo věčnost). Pokud víte, že vás podobné situace pravidelně doženou pocitem těžkosti nebo plnosti, enzymy můžou být docela praktická pojistka.
Speciální kapitola je stav, který pracovně nazývám „mlsná huba“. Čili večer jsem měla chuť na něco malého a o hodinu později přemýšlím, kam zmizela půlka ledničky. Kombinace sladkého, slaného, tučného… tohle není pro slabé povahy! I tady můžou ale enzymy pomoct a hodit vám záchranné lano, když už jste se neovládli.
Když už jsme u té mlsné huby… Pojďte si se mnou jen tak cvičně zaslintat, když to máme dneska tak stylové! :-) Moje oblíbená jídla!
A pak jsou situace, kdy to úplně jejich parketa není. Třeba když vás dlouhodobě trápí zácpa, nebo vás bolí břicho ze stresu. Tam enzymy samy o sobě většinou nestačí, protože problém není jen v tom, jak se jídlo rozkládá, ale i v tom, jak celé trávení funguje jako celek.
Takže jednoduše: když jde o přetížené trávení po jídle, enzymy umí pomoct. Když je problém hlubší nebo dlouhodobý, je potřeba řešit to jinak.
Kdy trávicí enzymy užívat?
Ideálně ve chvíli, kdy se jídlo chystá na scénu – tedy před jídlem nebo hned na jeho začátku. Enzymy mají pomoct s rozkladem jídla, takže je fajn, aby byly připravené ve chvíli, kdy se trávení rozjíždí. Když si je vezmete pár minut před jídlem nebo spolu s prvními sousty, stihnou „naskočit do procesu“ včas a odpracovat si svoje.
Pokud si na ně vzpomenete až po jídle, nic se neděje – ale je to tak trochu pozdější nástup. Něco ještě zvládnou, ale část práce už proběhla bez nich. Zjednodušeně řečeno: čím dřív se zapojí, tím víc toho stihnou. Proto se nejčastěji doporučuje brát je před jídlem nebo během něj, ideálně u těch jídel, u kterých tušíte, že vaše trávení dostane trochu zabrat.
Moje zkušenost (aneb jak poznat, že to něco dělá?)
Mám pocit, že u všeho, co nějak souvisí s trávením, mám tak trochu tendenci čekat malý zázrak. Něco ve stylu „vezmu si kouzelnou pilulku a můžu sníst klidně slona“ a bude mi fajn. Asi podobná logika jako u zázračných krémů na hubnutí – člověk tuší, že to nebude tak jednoduché… ale stejně v to pořád doufá.
Nicméně čistě logiky: když sežeru celou pizzu na posezení, nemůžu čekat, že po odvalení se od stolu budu mít v bříšku pocit, jako kdybych si potykala s pěti lístky hlávkového salátu, to dá rozum. A kdo si myslí něco jiného, je buď nezdolný optimista, nebo chyběl na fyziku, když se probíral zákon o zachování hmoty.
Jaký je reálný efekt
Co ale vnímám, je rozdíl v tom, jak mi je potom. Takový ten stav, kdy si člověk lehne na záda a připadá si jak želva, která se nemůže překulit zpátky, se buď nedostaví, nebo je výrazně mírnější. Ne že bych po jídle vyskočila od stolu a z fleku si šla zaběhat, ale fungovat se dá o dost líp.
A vlastně je to přesně ten typ věci, který si uvědomíte spíš zpětně. Že vám po jídle není těžko, nemáte břicho jak pátrací balón a nemusíte si rozepínat kalhoty o dvě dírky. Máte pocit normálního stavu, který berete jako samozřejmost… dokud o něj nepřijdete.
Jen pro zajímavost – možná znáte pojem digestiv (typicky panák něčeho bylinného po jídle). Ten má trávení taky „podpořit“, ale funguje trochu jinak. Spíš stimuluje trávení jako takové, zatímco enzymy jdou víc na praktickou stránku věci a pomáhají jídlo rozkládat na menší části, se kterými si tělo poradí snáz.
Takže pokud čekáte okamžitý wow efekt, tady ho úplně nehledejte. Ale pokud chcete zvládat těžší nebo kombinovaná jídla o poznání líp, pak mi to jako pomocník přijde fajn.
Závěrem (protože nejsme roboti)
Svět by byl dokonalé místo, kdybychom všichni jedli přesně podle doporučení nutričních terapeutů, poctivě kousali každé sousto třicetkrát, nepřejídali se, nestresovali a ideálně chodili spát v deset večer. Jenže… takhle to v životě zkrátka nevypadá.
Nejsme stroje, které jedou podle tabulek. Jsme lidi. Občas unavení, občas ve stresu, občas mlsní. A někdy prostě sníme víc, než jsme původně plánovali – nebo něco, co našemu trávení úplně nesedí.
Není potřeba si po každém dietním prohřešku sypat popel na hlavu, trápit se hlady, nebo si dokonce zakázat všechny mňamky světa, abychom to jakože odčinili. Mnohem příjemnější (a realističtější) je přijmout, že to k životu patří, a v případě potřeby si prostě pomoct a stav řešit.
Někdy stačí bylinkový čaj, jindy lehčí jídlo další den… a někdy klidně i trávicí enzymy, které pomůžou tělu zvládnout to, co jsme mu zrovna naložili. Protože ač se to někdy těžko přijímá (aspoň mně určitě), péče o sebe nikdy není o dokonalosti, ale o rovnováze. A ta občas klidně zahrnuje i pizzu.
Tip: použijte pro nákup v e-shopu Lobey slevový kód BEBE10 – ušetříte 10%.
🐞 PR produkt, který jsem si vybírala podle vlastního uvážení.
Následné hodnocení je vždy čistě na mně – nikdo mi neslibuje doživotní zásoby čokolády, ani vinný sklípek v Provence.
Nejsem chemik ani dermatolog. Jsem kosmetický nadšenec, který sdílí vlastní zkušenosti a postřehy z praxe.
Co sedí mně, může nesedět vám – berte moje zkušenosti prosím jako inspiraci, nikoli jako jedinou možnou cestu.
Buďte první! Přidejte komentář