Přelom dubna a května. Neděle po obědě. Počasí dost teplé na líné posedávání v proutěném křesle prosluněné venkovní verandy u babičky. Kolem jsou záhony s omamně vonícími květinami. Kousek vedle se na šňůře suší kytičkované povlečení. Chvilkama kolem proletí čistá mýdlová vůně opraného prádla. O částečný stín dopadající na druhou polovinu verandy se stará velký strom, jehož listy co chvíli zašumí, jak se do horních větví opírá slabý vítr. Mám na hlavě slamák, v ruce rozečtenou knížku. Za uchem pár…
Příspěvky publikované v “Tělo”
Už jsem se zmiňovala, jak jsem ohromně vysazená na krásné lahvičky a kelímky s kosmetikou? Přitahují mě jako magnet a pokaždé odolávám jen s vypětím všech sil… Nebo se teda snažím odolat. A dívat se jinam… Moc to ale stejně nepomáhá. Leda někoho poprosit, ať mě rychle dloubne do žeber bo kopne do kolena, abych měla jiné starosti, než slintat nad tou krásnou flaštičkou, kterou určitě zrovna teď nutně potřebuju vystavit v koupelně a další život bez ní by samozřejmě…
Večer u pracovního stolu. Rekapitulace předchozího dne. Seškrtaná místa v diáři. Zoufalý pocit, že nestíhám vše, co bych chtěla. Kromě práce samozřejmě. Ta je hotová v termínech, šéfe. Žádný strach. Je potřeba naplánovat další den. Stačí párkrát máchnou t propiskou (a nevypíchnout si oko) a rázem je den nalinkovaný od začátku do konce. Vše vypadá jednoduše a jasně, jako facka. Jde se spát. Budíček 7:30. Úkol zní „jít plavat před začátkem práce„. První reakce? „Který magor to včera vymyslel…“ ……
Jsou věci, které odložit nemůžete. A neomluví vás ani vlastní smrt. Podání daňového přiznání v termínu, doplnění chybějícího toaletního papíru na WC, zaplacení složenky za elektřinu a nakrmení hladového kočičáka. Pořadí činností je irelevantní a nemá vliv na jejich výslednou důležitost. Jakmile se vykašlete na kteroukoli z nich, čekají vás problémy. Přesto… Pokud máte doma už nějaký ten pátek kočku, určitě vás už párkrát napadlo, že snad byste se líp dohodli s finančním úřadem, než s kočkou, která má utkvělou…
Tak schválně – kdo z vás používá speciální krém na nohy? Nemyslím tím pikslu s pleťovým krémem, co vám vyhodil vyrážku na obličeji, tak ho patláte aspoň na ty podrážky. Mluvím o krému speciálně na chodidla. Ha? Mám pro tyhle účely na nočním stolku kelímek s bambuckým máslem od Saloos a každý večer se snažím najít si aspoň 2 minutky, abych se podrážkám odvděčila za věrné služby, že mě celý den bez odmlouvání nosí. Při používání tak mastné kosmetiky zrovna…
Suchá a hrubá kůže na rukou, záděrky kolem nehtů – bohužel každodenní zimní realita. Krém na ruce je nutnost a poslední dobou bez něj nechodím snad ani spát. Mám nejrůznější tubičky a mini kelímky strategicky rozmístěné všude možně, protože bych si jednu tubu zapomínala brát pořád s sebou. Zatřepte s kteroukoli částí mého oděvu… vypadne vám krém na ruce. A balzám na pusu. Teď zrovna testuju vzoreček, 10 ml balení Rakytníkového krému na ruce od Weledy. Krém má žlutou barvu…
Asi není moc šílenců, co chodí v -15°C na procházky… Ale tak je potřeba si trochu udržovat kondičku, ne? Zvlášť, když si den předtím na netu objednáte nové plavky a máte strach, abyste v nich nevypadali jak muffinek v tom papírovém košíčku… Dodací lhůta 3 týdny, času teda zdánlivě habakuk. Plna odhodlání odškrtnout si pro dnešek pomyslnou kolonku „hýbat se“ jako splněnou a s motivačním obrázkem plavek v hlavě, jsem se navlekla jak pumpa na zimu a vydala se vstříc…
Vánoce už jsou nějaký ten pátek z dohledu, ale při pohledu do zrcadla si je někteří připomínáme pořád. Slaďoučké figurky ze stromečku, čokoládové marokánky, hromada perníčkůůů (jo, pro ty mám fakt slabost). Někde se ty sladké hříchy projevit musí. A vzhledem k tomu, že jaro ještě ani prstíčkem neškrabká na dveře, je teď ideální doba trochu hnout zadkem, statečně začat ignorovat sladkosti a dopřát si trochu kosmetických vylepšujících zázraků. Jeden z nich jsem díky soutěžní básničce vyfasovala od L’Occitane. Dodatečně…
Kdyby bylo venku půl metru sněhu, mrzlo až praštělo a do toho občas ještě padala sem tam zbloudilá sněhová vločka… mohla bych říct, že jde o výjev jak z pohádky o Sněhurce, kam se ohromně hodí moje černá barva vlasů a extra bledá barva kůže (ono to u toho notebooku zrovna moc neopaluje, víme?). K mé smůle je venku bláto, lezavo, a navíc ještě co chvíli poprchává. Jakoby nestačilo, že se romantická scenérie alá Sněhurka nekoná. Navíc ještě musím připomínat…
Málem jsem nespala, jak moc jsem se těšila na vánoce. Ježíšek totiž usoudil, že jsem byla velice hodná (a kdy nejsem?) a vyslyšel všechny ty „ááách“ a „jéééé“ [a současné horlivé ukazování na obrázek krému z limitky od L’Occitane] a udělal mi tak neskutečnou radost! Třikrát juch a jednou tralaláá! Proč o vánočním dárečku píšu až teď? Protože do dneška jsem poctivě vypotřebovávala zbytky rozdělaného tělového mléka a rozhodla jsem se neotevřít nový krém, dokud předchozí nebude vypotřebovaný. Když už…
Není to dlouho, co jsem prskala, že L’Occitane už nechce opakovat limitky z předloňských vánoc. Beru zpět, kaju se a sypu si popel na hlavu. Hodně popela. HODNĚ… Dostala jsem k nákupu voňavé mini dárečky z letošních limitovaných řad… A zamilovala jsem se na první oňufání do oranžové řady! To je tak náááádhernááá vůně… Ale TAK! Vrátilo mě to zpátky na střední školu, kdy jsem dostala od mamky jednu z prvních voňavek. Jelikož už je to nějakých 10 let, nevím…