Jedna ropucha a dvacet žabiček, co je to? Tchyně věší záclony. Jsem se kdysi domákla, že v mnoha rodinách má prý věšení záclon na starosti chlap. Protože víte co – my křehké ženské stvoření se přece nebudeme šplhat po parapetech a balancovat na jedné noze se záclonou v ruce. Strach z výšek, složitá koordinace všech končetin dle momentální potřeby, abyste nezrobili květináčům (nebo sobě) nedobrovolný letecký den a u toho ještě dávat bacha, ať nevypadnete z okna (že je otevřené jen na ventilačku na…
Růžový chroust
2012-10-03 20:06:51 Všimli jste si někdy, že Alverde má mnoho výrobků označených logem Vegan? Jako je mi jasné, že většině z vás to žíly vůbec netrhá a přikládáte tomu stejnou důležitost, jako když zaslechnete ve zprávách, že Pepa z Horní Dolní vypěstoval divný tvar okurek. Přiznám se ale, že já to jednu dobu velice řešila. Louskala jsem obaly potravin i kosmetiky hrozně podrobně a jakmile jsem zaostřila byť jen mikroskopické množství čehokoli co není čistě rostlinné, tak konec. Věc jsem…
2012-09-20 22:58:06 Milé děti, pěkně se usaďte do křesílek a židliček, popadněte oblíbenou hračku do jedné ruky a horké kakao do druhé… a poslechněte si pohádku o tom, jak kdysi dávno žil jeden tuze chytrý pan Bach… Bylo, nebylo… Ale asi spíš „bylo“, poněvadž jinak by kosmetika nebyla, že… Ehm. Na přelomu 19. a 20. století žil v Londýně jistý pan Edward Bach. A tomu, milé děti, se do mysli stále vkrádala neodbytná myšlenka, že nemoc jako taková je vlastně…
2012-09-18 20:35:14 Čtvrtek 13.9. … 20 h večer Je 8 večer a já stepuju na autobusovém nádraží v Brně. Na sobě tričko, mini svetřík a óbr růžový šál. Vedle mě zavazadlo o velikosti, za kterou by se nemusel stydět ani člověk, co jede pryč na měsíc a ne jen na víkend, jak já. Čekám, až kamarádku přiveze její drahá polovička. V mezičase rychle vybaluju žvýkačky, jinak si nejspíš vymlátím zuby o sebe, jak mi cvakají zimou. No jo, tak to…
2012-08-25 17:06:17 [všechny postavy a události jsou smyšlené… jakákoli podobnost se skutečností by byla čistě náhodná… a skvělá!] „Óóó sóle míííooo…“ Ach, už bych si mohla za tu dobu zvyknout… ale stejně mě to každé ráno překvapí úplně stejně. Nicméně uznávám, že gondoliéři zpívat fakt umí. Žádné žabí skřehotání, které by ve vás vzbuzovalo touhu vzít pantofel a dobře mířenou ranou z balkónu si zajistit trochu klidu. Vždycky mě napadne, kdoví která dvojice má zrovna teď to štěstí, že si…
2012-08-21 20:25:40 Když už se rozhodnu vařit (resp. otestovat, co chlap ještě vydrží a snese), téměř pokaždé se mi stane, že mi pochybí jedna ingredience. Často ta nejdůležitější. Kdyby před barákem nestálo auto, asi bych se na to nejradši vyprdla a vymyslela jiné papu. Takhle jsem se rozhodla sednout za volant a obědový problém vyřešit raz dva. Dojedu k místnímu „Křupu“ (oficiálně Coop, o tom proč „Křup“ až někdy jindy), ukázkově parknu vozítko na prázdném parkovišti a s lákavou vidinou…
Víte, co je to kiloťapka? Ne? To je síla odpovídající ploše jedné kočičí pacičky zhruba o velikosti pětikoruny, kterou na vás kočič působí, když ho napadne dojít se za váma přitulit do postele. Pokud jde o malučké koťátko, je to ještě v pohodě. Oči vám vylezou z důlků teprve v případě, že kočičova váha přesáhne hranici 5 kg a on vám zrobí 2-4 kiloťapkama „masáž“ pupíku. A ještě u toho nahodí motor, čímž se přidají lehké vibrace. Jako řeknu vám…
2012-08-12 16:42:50 Odreagovat se dá různými způsoby. Někdo do sebe obrátí flašku vína, jiný se naučí echt zamotané jógové pozice, ze kterých se běžný smrtelník bez cizí pomoci nedostane… další kuká na filmy, nebo si jde třeba zaběhat. Co robím já? No… když můžu, vemu auto a jedu. Cíl se už vždycky nějaký najde. Někdy totiž není nad to, když můžete vozítku pořádně šlápnout na krk a na pár minut se nestarat o nic jiného, než aby se všichni klidili…
2012-08-07 20:01:14 Můžete se tomu bránit zuby nehty, můžete se denně modlit třeba k samotnému ďáblu… ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Protože tohle se nevyhne ani vám. Jednou si ten šedivý chlup na hlavě prostě najdete. Reakce? Inu, ta má několik stádií, jak jsem bohužel na vlastní kůži zjistila: 1. Fáze překvapení Jednoho dne u zrcadla… Co to sakra je?! Aha, to bude určitě jen smítko ve vlasech… Nějak ale nejde chytit… [s vyplazenou…
2012-08-02 15:33:23 Že je chroustík mlsný, to už jste možná trochu postřehli. Ale že je ke všemu ještě tuze vybíravý a pažravý a pro vidinu dobrého jídla, šel by světa kraj… To na chrústa prásknu až dneska. Nakupovat jídlo musíme všichni, to je jasná věc. Není totiž nic depresivnějšího, než když si uvědomíte, že máte nejspíš hlad… dojdete k ledničce, otevřete dvířka a… Nic. Nebo teda neznám moc lidí, co by si libovali v kombinacích typu hořčice s jogurtem, brokolice…
2012-07-29 18:36:48 Svého času, v +/- 13 letech, jsem měla poměrně těžkou alergii na nakupování. Čehokoliv. Jít si koupit boty? Nové oblečky? Opupínkovala jsem se hrůzou už jen z té myšlenky a radši bych se fakt škrábala žhavým drátem v zadních partiích těla kam slunce nedosvítí, než nakráčet do obchodu a něco si na sebe koupit. Obchody s oblečením mě neskutečně děsily – jak mám sakra vědět, jakou mám velikost? Dyť se to furt mění! Všichni na mě čumí, jak…